Johann Sebastian Bach – Jesu, meine Freude
Bachova moteta nepatří mezi nejčastěji hrané Bachovy skladby. Jistý podíl na tomto faktu má jistě skutečnost, že se jedná o interpretačně velmi náročné skladby.  Za Bachova života byla moteta interpretována sólisticky, anebo v počtu 2 – 3 zpěváci v hlase. Toto pojetí tedy vyžaduje obsazení sólistů do ansámblu.

Moteto č. 3 E moll (BWV 227) je nejstarší, nejdelší a právem také nejhranější z šesti Bachových motet. Je psáno pro pět hlasů a zpracovává chorální námět, jehož autorem je Johann Crüger, text napsal Johann Franck. Mezi chorální text jsou vsazeny úryvky z Listu Římanům (8,1-2, 9-11). Písmo zde mluví o osvobození člověka z hříchu a ze smrti a vyjadřuje touhu po darech Ducha. Efektní je hudební ztvárnění nezvykle dramatických kontrastů mezi obrazy nebe a pekla a to často během jediné hudební sekvence.

Jako všechny Bachovy skladby naplňuje moteto Jesu, meine Freude barokní ideál absolutního řádu a symetrie. Centrem celé kompozice je dvojitá fuga – číslo 6, která je obklopena zrcadlově symetrickými částmi. Schéma můžeme vyjádřit následujícím diagramem:





Antonio Vivaldi  - Magnificat RV 610
Antonio Vivaldi je považován za vrcholného skladatele baroka. Jeho koncerty a áriemi byl velmi hluboce ovlivněn i Johann Sebastian Bach. Zřetelné stopy nacházíme v Janových pašijích, Matoušových pašijích a četných dalších kantátách. Bach upravil řadu Vivaldiho houslových koncertů pro cembalo a orchestr včetně toho nejznámějšího - Koncertu pro čtvery housle a violoncello (RV 580).

V 18. století byla hranice mezi církevní a sekulární společnosti velmi flexibilní, a tak není divu, že Vivaldi, vysvěcený katolický kněz, byl plodným skladatelem hudby duchovní, ale rovněž také oper se světskými náměty.

Vivaldi prožil mnoho let, jako hudební pedagog v sirotčinci Pio Ospedale della Pieta v Benátkách. Tato instituce kladla veliký důraz na hudební vzdělání. Právě pro hudební těleso vytvořené z nejtalentovanějších chovanek ústavu napsal Vivaldi mnoho koncertů, kantát a mší a dalších duchovních skladeb. V současnosti je asi největší prostor v koncertních síních i chrámech poskytován kantátě Gloria in D. Neméně krásnou a zajímavou skladbou je však také Magnificat.

Magnificat existuje v rukopisech v Turíně ve třech různých verzích.  Nejprve jako dílo pro jeden sbor a orchestr, (RV 610), později byl Magnificat přepracován jako dvojsborové dílo, kdy každý sbor má svůj vlastní orchestr (RV 610a) Konečná verze Magnificat (RV 611) má oproti první verzi o šest částí víc a větší prostor je poskytnut sólistům.  Na koncertě zazní verze první.



Účinkují:
The Czech Ensemble Baroque Orchestra & Choir