Přednáška PhDr. Sýkory, PhD.

Pavel Sýkora je významným brněnským muzikologem, skladtelem a pedagogem, jeho přednášky jsou nejen plné odborných a vysoce zajímavých informací, ale rovněž zaujmou posluchače vtipem a nonkomformním podáním. Téma Johanna Sebastiana Bacha pak jistě osloví nejen zájemce z řad hudebníků - teoretiků i praktikujících muzikantů - ale určitě se hodí pro každého člověka se zájmem o historii, umění a krásno. V neposlední řadě tato přednáška bude velmi hodnotným doplněním všem posluchačů, kteří se 29. 9. chystají vyslechnout bachovu vrcholnou kompozici, Mši h moll, jako závěrečný  koncert Třebéíčského hudebního festivalu. Mnohovrstevnatá skladba v sobě ukrývá mnohá tajemství, symboly a šifry, o které by mohl být posluchač ochuzen. Chcete-li být posluchačem poučeným a užít si koncert opravdu ve všech rovinách, neváhejte a přijďte se vzdělat na přednášku Pavla Sýkory.
 

Kdo je PhDr. Pavel Sýkora, PhD.

Sýkora, Pavel, muzikolog, pedagog, narozen 18. 3. 1963, Karviná.

 

V době jeho studií na Gymnáziu J. K. Tyla v Hradci Králové (1979–81) na něj nejvíce zapůsobil vyučující češtiny a angličtiny František Vaníček. Po maturitě přešel Pavel Sýkora na studium učitelského oboru čeština – latina na Filosofické fakultě Masarykovy university (tehdy Universita Jana Evangelisty Purkyně) v Brně 1981–86, které si v letech 1982–89 rozšířil o studium hudební vědy a estetiky na téže vysoké škole. V době studií jej nejvíce ovlivnili muzikologové Miloš Štědroň, Jiří Vysloužil a zejména Rudolf Pečman, s nímž jej pojil zájem o barokní období a o estetiku. Dále to byli bohemisté Mirek Čejka a Jiří Kudrnáč, klasická filoložka Jana Nechutová a germanista Libor Štukavec.V roce 1989 získal Sýkora titul PhDr. (diplomová práce Umělecký život v rudolfínské Praze a Gallova Moralia) a v roce 2001 akademický titul Ph.D. (disertační práce Claudio Monteverdi: Souboj Tankreda s Klorindou. Několik úvah o formě a stylu).

Už v době studií spolupracoval Sýkora s Divadlem Husa na provázku jako korepetitor (1988–90) a jeho externí spolupráce s divadlem pokračovala i v 90. letech (hra na klavír v inscenacích zejména Evy Tálské, též scénická hudba). Od roku 1992 se stal externím přednášejícím na Ústavu hudební vědy Masarykovy university v Brně, kde vyučoval předměty hudební expresionismus, hudba v období manýrismu, Igor Stravinskij a problematika neoklasicismu, antika a hudba a hudební rétorika.

Od roku 1990 učil na Konzervatoři Brno (zprvu externě, od roku 1991 interně) předměty český jazyk a literatura (zpočátku, krátce též latina), dějiny hudby, soudobá hudba, úvod do estetiky a historicko-estetický seminář. V roce 2004 uspořádal na konzervatoři Mezinárodní hudebněvědnou konferenci Fenomén Janáček včera a dnes (předseda výboru konference) a 2005 založil ediční radu (Editio Conservatorium Brunense), v jejímž rámci byly vydány dva tituly: Fenomén Janáček včera a dnes (sborník z mezinárodní hudebněvědné konference, Togga, Praha 2006) a Pečman, Rudolf: Člověk čistého srdce. Gracian Černušák včera a dnes (KLP, Praha 2007).

V letech  1995–96, 2001, 2006 přednášel externě na Divadelní fakultě JAMU dějiny hudby a scénickou hudbu a od roku 2008 přednášel na Hudební fakultě JAMU předměty estetika, antika a hudba, dějiny vokální hudby a Claudio Monteverdi a jeho doba.

Těžištěm jeho zájmu je hudební historie a estetika v období pozdní renesance a raného baroka (manýrismu), zejména Claudio Monteverdi a Jacobus Handl-Gallus, na druhé straně Igor Stravinskij a antický mýtus v hudbě.

V 80. a 90. letech byl pravidelným recenzentem koncertů, zejména pro Brněnský večerník a psal programy koncertů pro různé instituce a festivaly, např. Konzervatoř Brno, „Setkávání evropské soudobé hudby“, „Setkávání nové hudby“, Mezinárodní festival pěveckých sborů „Kampanila“ Mikulov, Mezinárodní hudební festival Brno. Píše rovněž hesla pro Český hudební slovník osob a institucí.

K jeho dalším aktivitám patří spolupráce s Nadací pro dějiny kultury ve střední Evropě od roku 2006 dosud, členství ve výboru České společnosti pro hudební vědu (2007–09) a členství ve správní radě Editia Janáček, o.p.s. (2007–13). V letech 2008–10 byl členem dramaturgické rady Mezinárodního hudebního festivalu Brno, 2008–16 členem dramaturgické rady Filharmonie Brno a od roku 2008 dosud je členem redakční rady hudební revue Opus musicum. Jako muzikolog vystoupil na domácích i mezinárodních konferencích.

V 90. letech spolupracoval s kompozičním sdružením ppp (Petr Pokorný, Pavel Novák Zemek, Jaroslav Šťastný). V roce 1999 mu byla udělena Cena Alfréda Radoka za scénickou hudbu.

Dílo

I. Dílo literární

Monografie

Claudio Monteverdi: Souboj Tankreda s Klorindou. Mezi manýrismem a barokem (Praha 2011).

 

Studie

Claudio Monteverdi: Souboj Tankreda s Klorindou. Několik úvah o formě a stylu (Opus musicum 32, 2000, č. 1, s. 29–33).

„Manýra je vlastní básníkům subjektivním“ (Francesco de Sanctis). Úvahy na manýristické téma (Opus musicum 37, 2005, č. 1, s. 10–15).

„Italská“ orientace brněnské muzikologické školy před druhou světovou válkou (sborník Musicologia brunensis ad honorem Jan Racek, Bohumír Štědroň et Zdeněk Blažek, Praha 2005, s. 217–23).

„Tempore felici multi numerantur amici.“ Příspěvek ke stylovému a duchovnímu zařazení „moralií“ Jacoba Handla-Galla (Musicologica Brunensia, H 38–40, 2003–2005, s. 267–76). 2Notes on the Style and Spiritual Categorisation of Moralia by Jacobus Handl Gallus (Muzikološki zbornik [Musicological Annual] 44, 2008, č. 2, s. 29–38).

„Hai vista! hai conoscenza!“ Princip imitazione le parole a Monteverdiho Combattimento di Tancredi et Clorinda (1624) (sborník Slovo a hudba ako štrukturálno-architektonický celok hudobného myslenia 17. – 18. storočia, Prešov 2006, s. 191–204).

Zápas Apollóna s Dionýsem. Sváteční zobrazení mýtu v díle Igora Stravinského (sborník Musicologica Brunensia, H 41, 2006, s. 193–204).

Rituální pojetí folkloru u Igora Stravinského (Opus musicum 40, 2008, č. 2, s. 14–17).

A quo – ad quem? Příspěvek k problematice periodizace dějin (evropské) hudby (Miscellanea z výročních konferencí České společnosti pro hudební vědu 2006 až 2007, Praha 2008, s. 41–46).

Monteverdiho platónské inspirace (Miscellanea z výročních konferencí České společnosti pro hudební vědu 2006 až 2007, Praha 2008, s. 105–111).

Vale, Creo! Audimus. (Sbohem, Kreonte! Posloucháme.) Parodická destrukce pozdravu v Stravinského Králi Oidipovi? (Musicologica Brunensia 44, 2009, č. 1–2, s. 193–202).

Napětí mezi vokálním a instrumentálním stylem v cyklu Vespro della Beata Vergine (1610) Claudia Monteverdiho (sborník De Musica, Prešov 2010, s. 32–43).

Monteverdi a Habsburkové. Peripetie jedné dedikace (Miscellanea z výroční konference České společnosti pro hudební vědu 2008, Praha 2010, s. 19–24).

Ritornel jako symbol labyrintického tance v Ariadně Bohuslava Martinů (Musicologica Brunensia 45, 2010, č. 1–2, s. 215–221). 2The Ritornello as a Symbol of Labyrinthine Dance in Bohuslav Martinů’s Ariane (Martinů Revue 13, 2013, č. 3, s. 12–14; 14, 2014, č. 1, s. 13–14).

‘Amico, hai vinto: io ti perdon.’ Agonal Elements in the Depiction of War in Monteverdi’s Eighth Book of Madrigals (Muzikološki zbornik [Musicological Annual] 48, 2012, č. 1, s. 5–15).

Igor Stravinsky: The Rake’s Progress. A Parody of the Italian Opera of the 18th Century as a Defence against Wagnerian Aesthetics of Music-Drama (sborník The Eighteenth-Century Italian Opera Seria. Metamorphoses of the Opera in the Imperial Age. Colloquia Musicologica Brunensia 42, 2007, Praha 2013, s. 294–300).

Quae est ista, quae consurgens ut Aurora rutilat? Píseň písní v Monteverdiho Nešporách z roku 1610 (Opus musicum 46, 2014, č. 3, s. 6–29).

Dějiny evropské duchovní hudby (Pavel Zemek Novák: Hovory o jednohlasu [CD], Rosa 2014).

Česká beethoveniana Rudolfa Pečmana (Musicologica Brunensia 50, 2015, č. 1, s. 45–56).

 

Edice

Halíř, Jiří – Pelíšková, Lucie – Sýkora, Pavel (eds.): Fenomén Janáček včera a dnes (sborník z mezinárodní hudebněvědné konference, Konzervatoř Brno 2004, Praha 2006).

II. Dílo hudební

Komorní a vokální hudba

Ouvertura („Jenůfa“), komorní soubor (1996).

Pět variací na jméno, smíšený sbor à cappella (1997).

Suita pro kytaru (1998).

Te Deum, soprán, baryton, smíšený komorní sbor a instrumentální soubor (2002).

If thou long’st so much to learn, text Thomas Campion, smíšený komorní sbor a kytara (2005).

 

Scénická hudba

Maryša (Divadlo Husa na provázku, Brno, 1995, režie Vladimír Morávek).

Její Její pastorkyňa (Klicperovo divadlo, Hradec Králové, 1996, režie Vladimír Morávek).

Julie & Romeo & Julie (Klicperovo divadlo, Hradec Králové, 1997, režie Vladimír Morávek).

Maryša – po pravdě však „Mařka“ čili „To máš za to, bestijó!“ (Klicperovo divadlo, Hradec Králové, 1999, režie Vladimír Morávek).

Kupec benátský (Klicperovo divadlo, Hradec Králové, 2000, režie Arnošt Goldflam).

 

Patron des Fesetivals

ADAM PLACHETKA

 

Třebíčský hudební festival

Smila Osovského 2
Třebíč
67401